Náš tým

Dobroděj je pro mě už 13 let místem, které mám moc ráda a nevyměnila bych ho za nic na světě. Ve školce působím jako statutární zástupce, koordinátorka a asistentka pedagoga.

Pocházím z Orlických hor, dnes bydlím v Brně-Líšni. Každé ráno se ráda přesouvám blíž k přírodě, do lesa v Březině. Prostředí školky v Moravském krasu jsem si zamilovala a jiné zaměstnání si neumím představit. Pracovat s dětmi, a navíc v lese, je můj splněný sen.

Věřím, že děti nepotřebují, abychom jim ukazovali cestu. Potřebují prostor, aby ji mohly objevovat samy. Jiskřičky radosti v dětských očích jsou krásné a jsem ráda, že k nim můžu přispívat.

Narodila jsem se v Brně a zde žiji celý svůj život. Mé dětství provázela hudba, hlavně zpěv a hra na klavír (LŠU – ZUŠ) a členství v pionýrském – dnes turistickém oddíle. Tady jsem trávila víkendy a prázdniny na výletech a táborech. Byla jsem dítětem, vedoucí a zdravotníkem.

Hudba a práce s dětmi vedla k mému studiu na Střední pedagogické škole ve Znojmě, obor Učitelství pro mateřské školy. Po maturitě jsem dlouhé roky pracovala ve státní mateřské školce. Během této doby jsem dálkově vystudovala na Pedagogické fakultě v Olomouci bakalářský obor Speciální pedagogika předškolního věku a absolvovala spoustu seminářů a kurzů, které mě obohacují v mé pedagogické práci.

Mám dva syny, dnes již jednoho dospělého. Naším rodinným koníčkem je lyžování, gastronomie. Mým koníčkem je historie, hudba a ráda se nechám unášet příběhy knih.

Jmenuji se Eva a pro zapamatování někdy říkám, že tam to kdysi začalo – u Adama a Evy 😉.

Jako malá jsem už měla jasnou představu o svém budoucím povolání – a to buď kosmonautka, doktorka nebo paní učitelka ve školce. Poslední zvítězilo díky tomu, že jsem sama jako dítě měla možnost zažít skvělou paní učitelku Anušku. A tím bylo rozhodnuto.

Cesta k mému vysněnému povolání vedla přes akademickou půdu Gymnázia v Moravském Krumlově, roční nástavbu na Střední pedagogické škole v Boskovicích a dálkovému studiu na Pedagogické fakultě v Olomouci. V mé pedagogické práci mě hodně ovlivnila Waldorfská pedagogika a moje dobrá znalost němčiny. Posledních 15 let jsem žila a pracovala v Německu, kde jsem objevila Lesní mateřské školky. Od té doby se tomuto směru cíleně věnuji. Po návratu do České republiky mé kroky vedly také do lesní školky – Dobroděje.

Příroda, zpěv, hra na lyru, zkoumání mého vnitřního světa a pocitů, je nedílnou součástí mého života.

Narodila jsem se v Českém Krumlově. Vystudovala jsem střední pedagogickou školu v Hradci Králové s neslyšícími studenty, díky tomu jsem se naučila jejich mateřský jazyk — znakový jazyk. Na střední škole jsem se také věnovala dramatické výchově a pohybovému divadlu, proto jsem se po maturitě vydala studovat do Brna na Janáčkovu akademii múzických umění, kde jsem získala bakalářský titul v oboru Výchovná dramatika pro Neslyšící. Ve volném čase se věnuji právě pohybovému divadlu, práci v tandemu, tvořím divadelní dílničky pro děti a ráda se vzdělávám v oblasti výchovy a vzdělávání ve všech věkových kategoriích.

Lesní školka je pro mne splněný sen, propojení svobody v přírodě a respektujícího stylu života.

K práci s dětmi mě přivedla moje vlastní dcera. Právě díky ní jsem si uvědomila, jak moc mě svět dětí baví a jak důležitou roli může dospělý člověk v jejich životě mít. Rozhodla jsem se proto splnit si svůj sen a začala jsem studovat učitelství pro mateřské školy na Masarykově univerzitě.

Nejbližší je mi učení, které vychází z opravdového života. Mám ráda, když děti mohou věci samy objevovat, zkoušet, osahat si je a především je prožít. Proto mě tolik oslovuje právě lesní školka. Příroda je podle mě to největší hřiště a zároveň učebna, kterou dětem můžeme nabídnout.

Velmi blízký je mi také vztah k přírodě, zahradě a zvířatům. Sama doma žiji tak trochu na malé farmě. Zvířata jsou přirozenou součástí našeho každodenního života a právě jejich pozorování, péče o ně a respekt k živým tvorům bych ráda předávala i dětem.

Ve své práci se snažím být dětem především průvodcem. Je pro mě důležité, aby se cítily bezpečně, přijímaně a zároveň měly prostor být samy sebou. Blízký je mi respektující přístup a věřím, že děti potřebují nejen hranice a vedení, ale také důvěru, čas a možnost přijít na věci vlastním způsobem.